Přepis textu od p. Stanislava Hahna:

Na podzim roku 1959 jsem se přistěhoval do Dýšiny Horomyslic 26 ze Žihle pracovat jako slévač do Přerovských strojíren.

Hostinskýho na návsi dělal pan Blažek František který se sem přistěhoval ze Žihle kde také hrával fotbal.

Tam jsem se od něj dozvěděl že v obci je přípravný výbor na založení oddílu kopané ve Spartaku Dýšina. Scházel se vždy v pondělí v hasičárně. Několika schůzek jsem se zúčastnil.

Byli to pánové Ráb Jan, Holub Karel, Jung Bedřich, bratři Fišerové Jan a František, Čechura – u firmy Škoda, Valenta ….., Kohout Eda, Kriesman Zdeněk, Blažek František a další. Bouda Jaroslav,Valenta Stanislav, Fischer František.

Organizační věci vyřizoval Holub Karel, ale duší všech dalších akcí byl Ráb Jan. Začalo se velmi skromně. Nebylo hřiště,vybavení,prostě nic, jen chuť a elán začít.

Hřiště, kde se nyní hraje bylo majetkem obce a pronajaté hasiči jako cvičná plocha. Stačilo by bez větších úprav aby bylo situováno podél silnice. Problém byl i v tom že v areálu byl sloup vysokého napětí pro strojírny.

Nařízení bylo takové, že kolmo od drátů musí být lajna hrací plochy 17 metrů. Přesazení sloupu by stálo (nevím už přesně) kolem 20 tisíc, výbor neměl ani halíř a v té době se k tomu obec a závod postavily zády.

Tato norma byla i na šířku hřiště závadou a došlo k odstranění břehu, kde je dnes tribuna a prodloužení do polí návozem struskou z hrudkoven a zeminou ze břehu. Vše organisoval Ráb Jan. Později se ještě jednou hřiště rozšiřovalo do šířky i délky.

Začalo se i trošku trénovat. Prvním trenérem byl Fišer František – krejčí a čas dospěl k tomu že na pouť v Dýšině se hrál v neděli první fotbal v historii obce. Psal se rok 1960.

Soupeřem byl Spartak Chrást. Výsledek byl pro nás krutý, dost vysoká prohra. Dresy a sítě nám půjčil Sokol Druztová. Domácí se svlékali u Gdůlů ve stodole Dodnes tam mají hřebíky na vratech. Mám dojem, že pro hosty už byla kabina, kde byl později sklad.

Pan Ráb pracoval jako řidič v hrudkovnách a celkem nám přál v rámci svých možností předseda ZV ROH pan Melciner (?), podařilo se sehnat různý odpadový materiálna stavbu kabin a hlavní organisátor byl Fišer Jan. Do podzimu stály kabiny s umývárnou.

Do soutěžního ročníku 60-61 jsme hráli IV třídu okruhu Plzeň – sever. Byla to akce hlavně důchodců.

Přípravný výbor byl zároveň ustanoven jako výbor oddílu kopané. Předsedou byl Ráb Jan, místopředseda Fischer František, trenér Fišer František, pokladník Fišer Jan a jednatel Holub Karel, člen Jung Bedřich. Postupem času se vyměnila spousta hráčů a největším dodavatelem byly hrudkovny a jejich sídliště.

Asi po dvou až tříletém vedení Rábem byl zvolen nový předseda Fischer František, ale pod jeho vedením měla činnost sestupnou tendenci. Třetím předsedou byl Bělohlavý Lad. . V té době už měl výbor úplně nové vedení. Složení si už nepamatuji, byl jsem členem výboru s přestávkou až do roku 1979. Nepamatuji si letopočty, ale nastoupili úplně noví lidé, ale v roce 1967 byl zvolen Paulík Jiří předsedou. Začal se angažovat Seifert Jan a tím začala éra budování nových kabin. Protože fotbal trpěl stálým nedostatkem peněz bez sponzorů a žil jen se sběrem šrotu a …..,plesů a čajů. Hlavním motem byla stavba restaurace, z které byl pozdější nájem od Jednoty Plasy 15000,- Kč ročně.

V roce 1962 byly přidány bytovky Škody. Přibyli noví hráči Kunčický,Mulač,Moučka, ale co hlavní po letech se pustil do trénování žáků Paidar St. starší (zemřel) a vybojoval s týmem okresního přeborníka (?). Ve finále porazil Baník Nýřany . Prvním trenérem s licencí III. třídy byl Bohouš Kunčický. Rok po něm jsem si zvýšil kvalifikaci ze IV. na III. třídu v roce 77 já.

Po p. Paulíkovi převzal vedení oddílu Veselý Václav. Asi tak od roku 1965 se staly tahouny oddílu Vracovský Josef, …? Štefan, Seifert Jan, Norek Ladislav,Paulík Jiří,Vopat Jiří, Petko, Stružka a má maličkost. Byli jistě i další. Fischer – Bambr.

Nutno vzpomenout Valentu Stanislava staršího. Neměl sice nikdy žádnou důležitou funkci a byl vytížen v zaměstnání ale pomáhal dle možností.

Až do mého odstěhování stále opakoval, že dělá kroniku oddílu, nikdy jsem ji ale neviděl.

Hráčů se vystřídalo spousty , že už jejich jména si nepamatuji.

Chtělo by to s dosud žijícími pamětníky posedět a zavzpomínat a co možná nejvíc si upřesnit detaily v té práci okolo kopané.

Hahn Stanislav

Česká Lípa

Dost sil stálo také pořízení autobusů…